?

Log in

negaverze
07 January 2017 @ 10:33 pm
Zoisit se podíval na poněkud trapnou figurku jindy elegantního Nefrita.  Ještě chvíle pití a i dildo by bylo aktivnější než pod obraz zpitý hvězdář. Klidným krokem přešel po střepech a sehnul se k němu.

Někdy si říkám, jestli opravdu čteš ve hvězdách, nebo je to jen delirium. U tebe pití nikdy nedojde, drahý. Vím, jak dobře jsou vybavené tvé sklepy. Ale pít sám není zdravé.
Je zataženo, chápu, že si hledáš jinou zábavu než hvězdy. Co třeba něco fyzičtějšího?

Neměl náladu na romantické dvoření.
Tags:
 
 
negaverze
25 December 2016 @ 05:26 pm

A proč bych nepil? Copak se tu dá dělat něco jiného? zavrčel už notně ovíněný Nefrit. Seděl na podlaze, a opíral se zády o křeslo.

Na stolelu po jeho levé ruce se hrdě tyčil les prázdných lahví.
Jadeite trucoval, ledový král byl rozpuštěný a Zoisite, ten dostal zpátky svého partnera, tak co už.
Pohled už měl poněkud rozmazaný, takže osobu v místnosti viděl jen jako postavě podobný flek, a ještě několikrát. Asi Zoisite. Možná ještě s někým. Asi. Ale proč? Copak na tom záleželo?
Natáhl se pro láhev, se sklenkou už se delší dobu ani neobtěžoval, ale měl větší rozmach než odhadoval a z lesa lahví zbyly třísky všude na podlaze.
Stejně už na ní seděl, a beztak vypadaly, že byly prázdné.
Uchechtl se. Aspoň teď už určitě byly.

Zamžoural na rozmazaný flek.

Nabídl bych, ale asi došlo.

Tags:
 
 
negaverze
12 December 2013 @ 10:44 pm
Já bych šukal, až bych kukal.

Posteskl si Zoisit. Kunzit byl zatím v tomto ohledu k ničemu. No, to nebylo zas tak úplně přesné vyjádření k něčemu byl. Zoisit si byl jistý, že kukání bylo to poslední, co s Kunzitovými ostatky Nefrit dělal. Byly prostě orgie, které Zoisita nelákaly a toto byla jedna z nich. A aby vyjel po Beryl, tak zoufalý zase nebyl. Byl opět plný sil, tělo měl dokonalé jako porcelánová panenka a zoufale se nudil. Možná by nebylo od věci zkontrolovat toho úchyla Nefrita. Nefrit znamenal skoro vždy zábavu.
Teleportoval pryč kostěnou píšťalku, která byla pokrytá krajkou drobných run. Své magické artefakty si žárlivě střežil a pochyboval, že by Kunzit v nejbližší době chtěl znovu darovat kost.
Zkontroloval svůj vzhled, dokonalý jako vždy, a přemístil se  věčně nadrženému hvězdáři.

Zase piješ?
Tags:
 
 
negaverze
16 February 2012 @ 10:27 pm

Nefritovo obočí se pokusilo vyšplhat po čele až k linii vlasů a rty mu zvlnil sarkastický úsměv.

A jak jinak myslíš, že tě můžu oživit? Ze vzdálenosti pěti metrů a chromovanou tyčí? Buď trochu realista.

Nemá cenu to odkládat, buď chceš tělo, nebo tě můžu odnést zpátky královně.

Když se neozvala odpověď, kývl a odešel i s lebkou do koupelny. Tam na něho ve vaně, která spíš připomínala bazén pro několik lidí, čekala horká lázeň. Magicky udržované sídlo mělo své vyhody.

Teď se budeš muset předvést. Moc z tebe nezbylo, tak toho musíme hodně doplnit.

Svlékl se a vlezl i s lebkou do vany. Sedl si na sedátko pod hladinou, voda mu sahala po ramena, nohy se nedotýkaly dna. Lebku držel jednou rukou nad hladinou. Chvíli jen tak seděl a vychutnával horkou vodu. Mokré vlasy se mu lepily na záda.

Kunzite byl celou dobu podivně tichý. Nejspíš kul plány nebo si vedl tichý monolog s mnoha hrozbami a sliby věčné pomsty. Ne, že by to bylo důležité, Nefrite měl Kunzitův slib.

Když jeho tělo absorbovalo dostatek tepla z věčně horké a čisté vody, zadíval se Kunzitovi do očních důlků s tancujícími modrými plamínky a kývl. Několikrát se zhluboka nadechl, soustředil se na své nitro, energii, kterou jeho tělo doslova překypovalo a pomalu se s lebkou ponořil pod hladinu. Jak klesal, voda ve vaně se kolem něj začala pomalu barvit, až připomínala červené víno nebo průhlednou krev. Vlastně to bylo víno, něco, co mohl Nefrite přivolat a v jakémkoli množství. Vytvořit lidské tělo z vody bylo náročné samo o sobě, tak proč si to neuhelčit?  Lebku držel oběma rukama a když se pohodlně uvelebil na dně, sebral všechnu energii, kterou dokázal udržet, přitáhl si lebku k ústům a polibkem do ní energii vydechl.

Několik úderů Nefritova srdce se nic nedělo. Hladina nad ním se uklidnila, lebka ho pozorovala stále stejnými namodralými plamínky. Ale najednou plamínky zaplály a Nefrite ucítil, jak vodou prochází vibrace v rytmu úderů jeho vlastního. Celá lebka v rukách jako by se rozmazala a mladší tennou cítil, jak se jeho živoucí energie mění ve hmotu. Světlo od hladiny zakryl stín, nejřív skoro neznatelný, ale pak začal dostávat tvar. Připomínal stín dospělého muže s rozevlátými vlasy, který se vznášel ním. Nefrite sledoval, jak se uvnitř stínu postupně objevují náznaky kostí, které byly čím dál temnější, až se nakonec dala jasně rozeznat kostra dospělého muže, i když zatím nevypadala hmotná, spíš temnější temnota v temném stínu. Plavala nad ním, jejich jediným kontaktem byly Nefritovy ruce, ve kterých pevně držel lebku.

Hvězdář necítil potřebu se nadechnout. Měl dost energie, aby oživil jednoho shi-tennou, udržet se naživu pod vodou byla proti tomu hračka. Věděl, že tenhle kousek ho bude stát, ale na to bude dost času potom. Teď bylo potřeba usměrňovat energii, kterou Kunzitovi předával, aby dělala, co měla. Nepotřeboval, aby prvnímu tennou narostly žábra.

Jediný zvuk, který se ozýval, byl tukot jeho srdce, které zdánlivě rozeznívalo celé okolí. Nefrite zavřel oči, a vnitřním smyslem se dotýkal postavy nad sebou. Kontroloval její růst, jako by se nehmotný duch pomalu přesouval do hmotného světa. Pomalu tuhnouncí kosti, už ne jen stín, ale skutečná hmota, zatím měkké, ale jak čas ubíhal, tvrdly a stávaly se základem budoucího těla. Postupně kosti získaly dostatečnou pevnost. Svým způsobem to vypadalo komicky, nehybná kostra vznášející se nad nahým mužem ve vaně plné rudého vína, který držel lebku, jako by ji chtěl políbit. Ale ve skutečnosti se jednalo o malý zázrak.

Nefrite poslouchal tlukot vlastního srdce. Všechny kosti byly na místě, pozvolna se spojovaly vazy a chrupavkami, ale proces se pomalu zpomaloval. Energie, kterou předal Kunzitovi se všechna přeměnila na hmotu a pokud Nefrite nechtěl, aby po světě chodil děsivý kostlivec, bylo jí potřeba víc. Znovu sáhl do svého nitra a zase lebce vdechl kus své energie. Teď už měla spodní čelist, takže se skutečně jednalo o polibek. Proces regenerace se zase urychlil. Rudá barva vína zeslábla, jakoby se stáhla ke stínu nad Nefritem a ten nabyl zase na hmotnosti. Objevily se svaly a orgány, až se ruce hvězdáře se skoro smekly, jak pod nimi vyrostly svaly a chrupavky a úpony. Otevřel oči a viděl, že ho tělo nad ním pozoruje pomalu se formujícíma modrýma očima. Cítil, jak se mu zrychluje tep a tlukot ozývající se ve vodě, teď už barvy vybledlého růžového vína přidal na tempu.

Bylo mu jasné, že Kunzita zaměstnává růst jeho těla a i když to vyžadovalo spoustu pozornosti, jeho ticho ho začínalo znervózňovat. Dalo se očekávat, že Kunzite si kromě zdravého těla vytvoří i tělo lepší, než mají obyčejní smrtelníci. Tomu se dalo jen těžko zabránit, hlavně, kdyř k tomu dostával energii dalšího tennou. Nefrite se v duchu ušklíbl a zapátral v Kunzitově těle a ke změnám, které ledový král nepochybně prováděl přidal svou vlastní.

Poslední polibek a svaly obrosty bělostnou kůží, modré slepě zírající oči zakryla víčka, ve vodě se rozprostřela záplava vlasů, která se propletla s jeho kaštanovými loknami.

Nefrite tělo nad sebou vynesl na hladinu a poprvé po mnoha hodinách se nadechl. Srdce mu bušilo jako by běžel maraton a pohled na lány dokonalé kůže ho nenechával chladným. Stačilo tělu dát život a bude mít v rukou něco, co Negaverze neviděla už několik tisíc let: dýchajícího Kunzita.

Kunzitova mrtvola je více než přitažlivá, pokud to tak můžu říct, ušklíbl se.

Na vaně ležela jako vždy lahvička s lubrikantem, Nefrit je vždy připraven. Malé množství na prsty, jeden a druhý a třetí prst do Kunzitova nového těla. Jeho upalující srdce je rozběhlo cvalem. Ať se na to jeden podíval jak chtěl, tohle tělo bylo panna a Nefrita si nedokázal představit lepší odměnu za dobře vykonanou práci. Nehybné tělo přehozené přes okraj vany jako pytel brambor, Nefrit se nadechl, pevně se postavil na sedátko a zasunul do něj svůj hvězdný meč. Kunzite byl těsný až to hvězdáři vzalo dech. Nadechl se a začal přirážet, nejdřív pomalu, pak prudčeji. Rukama svíral Kunzitovy boky, voda mu kolem nohou šplouchala. Za dobu, která mohla být klidně malou věčností, ale nejspíš byla podstatně kratší začal cítit, jak mu pod rukama začíná pulzovat krev v rytmu jeho přírazů a tělo pod ním se začíná škubat. Upravil úhel a každým zasáhl Kunzitovu prostatu, až se z těla pod ním začaly ozývat nejdřív tiché dechy a nakonec steny. Kunzite se ve svém novém těle pokusil zvednout na loktech, ale ty se mu sesmekly a skončil zase tváří na podlaze, ruce roztažené vedle sebe. Najednou úplně ztichl, Nefrite ucítil Kunzitův orgasmus a nebyl daleko za ním. Když slastné křeče pominuly, Nefritovi se rozlil na tváři malý úsměv a vyklouzl z ledového krále.

No, už ne tak ledového, pomyslel si, když si všiml růžové na Kunzitových tvářích a přímo zářivě červené na konečcích jeho uší.

Ještě naposledy se ušklíbl a vylezl z vany. Nahý jak byl odkráčel ke dveřím, kde se zastavil a naposledy se podíval na staronového Shi-tennou ležícího na podlaze, Nefritovo sperma stékající po stehně. Povzdechl  si, tohle asi hned tak zase neuvidí.

Vítej zpátky. Doufám, že tohle tělo bude dobře sloužit. Kunzitovo těžké oddychování pomalu mizelo spolu s červenou z jeho tváří.

Ale než odešel, ještě si ode dveří nemohl se smíchem odpustit: A nezapomeň se podívat do zrcadla!

Na mramorové podlaze se vedle odpočívajícího těla rozprostírala záplava ne bělostných, ale uhlově černých vlasů.

Tags:
 
 
negaverze
26 June 2011 @ 03:05 pm

 Kunzite byl jen lebka. Veškerý svůj magický um vložil do toho zůstat při životě navázaný na své ostatky. Znělo to příšerně, ale pár století v rakvi a bude opět elitní tennou.  Stačilo jen počkat, pomeditovat a spřádat plány na uchvácení moci, prostě nic neobvyklého. Čas byl relativní.   Když v tom ho hodili do regenerační nádrže, fajn to bylo na chvíli a pak se objevil  Nephrite se svým pytlem.  Situace se stala nepříjemně vážnou, aby  se v zápětí změnila na katastrofu. Nephrite s oplzlým výrazem zavřel svůj pytel a pochechtávající se jak frotér v japonském metru při špičce vyrazil někam. Kam to se dalo snadno odhadnout. Kunzite, měl pocit, že se ocitnul ve špatném pornografickém youmím divadle.  Zneklidňovalo ho, jak se na něj Nephrite dívá. Když se mu v ruce objevila sklenka vína, začal cítit mírnou paniku. Naštěstí  Nephrite měl pyj jak kyj a jeho týlní  otvor nebyl zas tak velký, aby ho tam narval.  Panika se změnilav čirý údiv, když Nephrite přednesl svůj návrh.  Takže žádné nekrofilní hrátky.  Cítil chvilkuně co jako úlevu. Jeho oční důlky vzplály modrým světlem, když jeho hlas zaduněl místností. Teatrální a nechutně magické, ale nemohl si pomoci. 

Tvá nabídka se mi líbí. Popravdě Tvůj návrh je i inteligentní, což vzhledem k tvé konzumaci vína v množství více než hojném je docela malý zázrak . 

Kunzite se rozhodl pro kulturní vložku v podbě mrazivě zlého  a velmi teatrálního chechotu.

Dobře tedy zařiď mi tělo rychleji než je regenerace v tom co pachem a konzistencí připomíná youmí sperma a můžeme se dohodnout. No a ještě něco, neosahávej mi kosti !

Nephrite a jeho návrhy byly občas velmi překvapivé. Občas mu připadlo, že Nephrite má v sobě něco, jako  čest a rytířskost. Vlastnosti  které  Kunzitovi byly na hony vzdálené.

Tags:
 
 
 
negaverze
15 February 2011 @ 10:18 pm

Nefrite doufal, že Beryl neočekávala, že ji tam bude co nejdřív následovat, tak zoufalý ještě nebyl.

Sundal si rukavici, vykasal rukáv, zalovil v rakvi a vytáhl lebku ven. Cenila na něj zuby, jak to už lebky dělávají. Pokrčil rameny, a jak ji držel za oční důlky, ji stčil do pytle. Upravil se, hodil si pytel přes rameno a volným krokem se vydal ke svým komnatám v paláci. Potřeboval přemýšlet.

Z Kunzita toho moc nezbylo. Spodní čelist někam zmizela, zbytek těla se ztratil v nenávratnu. Myslel si, že z bývalého uzurpátora zbude aspoň pár žeber, s těmi by se pracovalo lépe, ale tohle až moc zavánělo Hamletem. Věděl, že má energie na rozdávání, oživit jednu magickou mrtvolu by neměl být takový problém, ale kde vzít tělo? S lebkou se šuká špatně. Možná si toho regeneračního želé měl trochu vzít s sebou. Na druhou stranu být od něho upatlaný víc, než bylo nezbytně nutné, aspoň dokud se nebude k čemu přitisknout...

No co, tělo bude, jen se bude muset Kunzite trochu snažit.

Po mnoha chodbách a schodištích zvolna dorazil ke svým komnatám. Odehnal dav chtivých youm, které tam na něho čekaly a vešel do předpokoje. Gestem ruky v bělostné rukavici zamkl dveře; kdokoli se bude pokoušet vejít to bude mít trošku obtížnější.

Vysypal lebku z pytle na ebenový stolek bez ohledu na to, že se omlátí. Ještě to v ní trochu čvachtalo a to růžové želé stékalo ze leštěné desky na koberec. Lebka se po troše převalování zastavila přece jen na stolku, dívala se na něj těma prázdnýma očima a modré plamínky v nich doutnaly a tančily. Nefrite si představoval, že takhle se cítili mrtví, když je Cháron převážel pres Styx, jenže tady nebyly žádné mince, které by musel platit. Spíš naopak.

Nef si beze spěchu sundal rukavice, pak kabátec a rozepnul si košili. Nebylo kam spěchat. Ten, kdo tu měl co ztratit, byl Kunzite. Posadil se na sedačku vedle stolku a v ruce se mu objevila sklenka vína.

Beryl tě chce oživit. Osobně bych byl raději, kdybys byl živý, rovnováha je porušená už příliš dlouho. Ale jestli a jak to udělám, záleží na tobě. V té rakvi bys cítil každý okamžik své nové existence. Já to dokážu rychleji. Možná by sis pár měsíců, kdy bys byl neschopen jakéhokoli pohybu či akce, ale uvědomoval by sis, jak ti rostou vnitřnosti a kosti, zasloužil, za to, co jsi provedl Jadeitovi. Ale teď jsi nejblíž smrti za posledních pár století. Ty to necítíš, ale táhneš nás za sebou a mně už stačilo být posledním tennou. Takže... dost proslovů.

Chceš tělo? Je mi jedno, jestli mrtvé, nebo živé. Tuhle drobnost můžeme dořešit, až jak se dohodneme. Chtít po tobě nějaké záruky toho, že se nepokusíš znovu získat vládu nebo moc, tak naivní už nejsem. Ale chci po tobě slib, nic jiného, že se pokusíš udržet rovnováhu. Nebudu už znovu přihlížet, jak jeden po druhém umíráme jen proto, že ses rozhodl sáhnout po něčem, co ji narušilo. Je to na tobě.

Odmlčel se a zadíval se do prázdných očních důlků. V duchu si říkal, jestli bylo moudré odhalit tolik karet, ale trumfy měl ještě pořád schované v rukávu. Kunzite byl úskočný parchant a Nefrite věděl, by mu v klamné hře stínů lehce podlehl. Ale rychlý útok z nečekaného směru byl zase hvězdářovou specialitou. I když byl ten směr přímo před očima.

 

Tags:
 
 
negaverze
05 June 2010 @ 11:49 am

Beryl se dlouze zadívala na Hvězdáře a nápad dát Nefritovi volnou ruku ji vůbec nepřipadal špatný. Naopak, byla to skvělá příležitost , jak udělat Kunzitovi malé peklo, nebo spíše něco jako pro ďábla nebe v Nefritově režii.

„ No dobře, máš volnou ruku,“ nastavila svou tvář k políbení. Byla zpět u moci a Nefrit se stal jejím favoritem, samozřejmě v posteli byl vždycky. Královna měla těžký úděl. Jadeit se svou pruderností a pokryteckou morálkou latentního homosexuála nepřipadal v úvahu. Zoisit ten se s ničím netajil oficiálně byl něco jako Kunzitova manželka, či milenka dle nálady ledové zombie. Konečně Kunzite, ano sem tam s ní spal, ale slovo ledový zní u prvního tennou velmi dobře, ale už mně dobře je citít v rozkroku a královna rozhodně nepreferovala ji mít s námrazou.  Bonus Kunzitova oživení bude, že kdyby se náhodou odhodlala se s ním vyspat, což teď sice nepřipadalo v úvahu, ale muselo se s tím počítat, by znamenal jedno. Lepší teplý pták v zadku, než rampouch mezi stehny. Královna se smyslně olízla.

„Nefrite, bav se a…s podrobným hlášením se nemusíš obtěžovat,budu ve svých komnatách“ Nefritova náruživost byla legendou a jeho milostné úspěchy se počítaly na tisíce. Nikoho nepřekvapilo,že hvězdář byl trochu deviant, vlastně to k němu patřilo a čím větší prasečinky dělal, tím víc milostných úspěchů měl. Zálibu v mrtvolách by sice mít nemusel, ale extravagance ve všem to bylo Nefritovo motto.

Tags:
 
 
Current Mood: amusedamused
 
 
negaverze
13 May 2010 @ 11:22 pm
Takhle to bude trvat věčnost, řekl hned, jakmile spatřil Beryl a její oblíbenou skleněnou rakev s lebkou uvnitř. Olízl si rty, ještě pořád cítil Jadeita ve vší jeho kluzkosti.

Pořádně si prohlédl královnu. Vypadala jako levná štětka, se kterou si právě někdo dal hodně práce, aby vypadala jako královna. No, moc se mu to nepodařilo, ale Nefrit nepochyboval, že časem z ní zase bude to, co vždycky. Intrikářská běhna. Škoda, že ji potřebovali, svou královnu, svého vladaře. Přísahal jí, to ale neznamenalo, že ji musel zbožňovat.


To, co bude v tvojí nádrži trvat týdny, možná měsíce, má královno, já dokáži za několik dní, možná i dřív, jestli mi dáš volnou ruku. Nebylo by snad lepší, kdyby si mohl radostí života užívat co nejdříve? V duchu se musel ušklíbnout. Berylin plán byl vpravdě ďábelský. Kunzitova nemrtvost byla veřejným tajemství. I to byl jeden z důvodů, proč byl z nichnejmocnější a nejváženější. Pokud by byl oživen, byla velká šance, že se dostane na jejich úroveň. Společensky mu poslední události taky zrovna nepomohly. Kdyby tennou zajímalo něco jako společenské mínění youm a ostatních obyvatel Negaverze.

Luskl prsty a v ruce se mu objevil pevný pytel, příhodný na nějakou tu kost. Mrtvé oční důlky s ledovým plamínkem ho z nádrže pozorovaly. Nefrite si jen pomyslel, jak se asi Kunzitovi daří ten ohýnek udržovat, když se koupe v nehořlavém želé.

Tags:
 
 
negaverze
04 October 2009 @ 03:38 pm

Kunzite-sama se snažil pochopit, co se vlastně stalo. Jeho dokonalý a propracovaný plán na uchvácení moci nad Negaverzí, první stupínek a nad celým vesmírem, druhý zanedbatelný stupínek,  měl zřejmě nějakou díru. Prohrál, to byl fakt.  Byl stále tady. Vlastně proč by neměl být, byl mrtvý a mrtvý už mrtvější být nemůže, pokud byl shitennou, jako bylo on.  Kunzite-sama  chladně zhodnotil svou situaci. Prohrál, dobře to bolelo, ale více ho rozlazoval fakt, že Beryl měla jeho hlavu na stole a zírala na ni.  „Děvka,“ pomyslel si a obrnil se proti jejímu proslovu na téma má je pomsta.  Přemýšlel co mu ta blbka mohla udělat.  Potřebovala ho, shitennou museli být kompletní. Dobře, vězení nebo nějaké zakletí byla možnost, která by mu zabrala nějaký ten čas se z něj dostat.  Nechal své oční důlky žhnout modrým světlem, trochu z arogance a trochu z obav, aby si nemyslela, že je skutečně po smrti.  Pak to přišlo. Ta mrcha ho vzala, respektivě jeho hlavu a ponořila ji do regenerační nádrže a začala mumlat zaříkadla. Kdyby mohl ječet, udělal by to, protože to co mu provedla, bylo to nejhorší , co mohla.

Tags:
 
 
negaverze
19 September 2009 @ 09:58 am
Zoisit seděl na nízké zídce v malém sakurovém sadu, který byl součástí jeho zahrady. Rostliny kolem byly mladé a měly se čile k světu. Místy z nízké trávy byly ještě rozeznatelná spálená torza starých stromů, které podlehly Kuznitově zhoubné magii. Bylo to jedno, přírodní magie si vždycky našla cestu k rovnováze a měla velmi mnoho času, mohla čekat. Na rozdíl od Zoisita, který byl často nedočkavý a prchlivý.

Pobrukoval si a vyřezával drobné ornamenty do štíhlé kostěné píšťalky. Zkusmo do ní foukl a zahrál krátkou ostrou melodii nabitou magií. Veselá písnička skončila znuděným fouknutím. Zoisit se nudil. Obnovil svou zahradu, své tělo nechal vyléčit, aby bylo opět dokonalé a neneslo stopy strádání, ve vzduchu vonělo jaro a on se nudil. Válka byla dobrá, ničila staré a dovolovala novému růst, mír byl dobrý, když dovoloval růst bujné a chaotické magii přírody. Ale rozčeřená hladina se vracela do svého zrcadlového klidu. Regule dvora, politické procesy se zrádci a klanění se podle protokolu, bez toho si svůj život klidně dokázal představit. Klidně by to přenechal Jadeitovi, který se v tom tak vyžíval, stejně jako se vyžíval v tom, že se snažil Zoisita cvičit v protokolu. Ani do intrik se mu nechtělo. Jadeit teď beztak někde laškoval se svým hvězdářem. Znovu pískl na píšťalku a pak ji schoval do připraveného váčku. Kunzit mu začínal chybět.
Tags: