![[info]](http://p-stat.livejournal.com/img/userinfo.gif){kind=small}
Někdo ho vzal do náručí a někam nesl, pryč ze zatuchlého a vlhkého hrobu. Tetis se ho stále dotýkala, cítil její jemné ruce na své tváři. Představoval si, jak mu šeptá, že ho neopustí, že ho miluje. Krásná představa, jen měla jednu vadu. Jadeit chtěl, aby to říkaly jiná ústa, Nefritova ústa. Hvězdopravce to uměl ze slovy, dokázal by rozpálit i chladný kámen. Věděl, že i samotná královna často podléhala kouzlu modrookého lichotníka. Pamatoval si, jak Kunzit dokázal dělat Nefritovi ze života peklo, jen pro jeho nevinné laškování s královnou. Kunzit byl chladný a krutý muž, který se sice dokázal perfektně ovládat a skrývat svě skutečné záměry, ale sladká slovíčka a jemná hra dvoření mu zoufale nešla. Nefrit byl nadherný muž, který věděl jak si podmanit ženské a mnohé mužské srdce a dopřát si noc plnou vášně, naproti tomu Kunzit věděl, jak je vyděsit k smrti a pak zabít. Jadeit nedokázal ani jedno, jeho síla byla v disciplině a přesném organizování věcí. On byl ten, který stojí vzadu a sbírá informace a těží z nich. Nebo snad bylo jeho místo na palubě lodi? Tam byl sám sebou a temný hukot příboje mu zněl jako nejsladší hudba. Bolest ho obklopovala v každém kroku, který udělala mohutná youma, která ho nesla. Chtěl umřít, přál si to. Agonie ho trhala na kusy, nebylo kam utéct, nebylo kam se skrýt. Chrčel bolestí a když ho položili na chladné kameny, nedokázal nic jiného než na nich ležet bez pohnutí. Cítíl kolem sebe dav, vibrace podlahy mu napověděly, že ti, co kolem něj stojí, se přesouvají z místa na místo.
Má poprava, pomyslel si a pocítíl zvláštní klid v duši. Historie se opakovala, zrádce zase zvítězil a on podlehl. Když v tom se něco stalo, magie... síla, v kterou nendoufal. Byla to slabá nitka, ale on se jí chytil a už ji nepustil. Oči, byly to jeho oči co ho našly. Kunzit v touze po větší moci a kontrole nad svým územím zatoužil po zrádné moci iluzí. Dostal ji, když do svých očních jamek vsadil jeho oči. Zločin jemuž nebylo v historii Negaverze rovno. Zrada a činy jíž se štítila každá živá bytost nebyly Kunzitovi cizí, on byl totiž mrtvý. Jadeit se pozastavil nad tím, jak Kunzit dal průchod jedné ze svých velmi skrytých stránek. Marnivosti. Trůnní sál byl vyzdoben v jeho barvách a jeho znak byl vytesán na stěnách. Kunzit a jeho touha po moci, některé věci se nikdy nezměnily. V tom ho Jadeit uviděl. Nefrit potrhaný, zabahněný s tváří od krve, ale ve zbrani. To byla jeho chvíle.
Dej mu, co chce vidět, dej mu vítězství, dej mu krev poražených a zab ho, Nefrite, když si bude myslet, že toho dosáhl! Jadeit se soustředil na iluzi iluzí. Jeho životní energie se přeměňovala v kouzlo, které bude jeho mistrovským dílem. Trůní sál plný oddaných následovníků a stráže přivádějící polomrtvého Nefrita. To bylo co mu dal, sladký pocit absolutní moci a pak to přišlo. Jeho úhel pohledu se změnil, když čepel pročísla vzduch.
Nefrite, vzdychnul ve své mysli a pak už byla jen tma a bolest zmizela.
Má poprava, pomyslel si a pocítíl zvláštní klid v duši. Historie se opakovala, zrádce zase zvítězil a on podlehl. Když v tom se něco stalo, magie... síla, v kterou nendoufal. Byla to slabá nitka, ale on se jí chytil a už ji nepustil. Oči, byly to jeho oči co ho našly. Kunzit v touze po větší moci a kontrole nad svým územím zatoužil po zrádné moci iluzí. Dostal ji, když do svých očních jamek vsadil jeho oči. Zločin jemuž nebylo v historii Negaverze rovno. Zrada a činy jíž se štítila každá živá bytost nebyly Kunzitovi cizí, on byl totiž mrtvý. Jadeit se pozastavil nad tím, jak Kunzit dal průchod jedné ze svých velmi skrytých stránek. Marnivosti. Trůnní sál byl vyzdoben v jeho barvách a jeho znak byl vytesán na stěnách. Kunzit a jeho touha po moci, některé věci se nikdy nezměnily. V tom ho Jadeit uviděl. Nefrit potrhaný, zabahněný s tváří od krve, ale ve zbrani. To byla jeho chvíle.
Dej mu, co chce vidět, dej mu vítězství, dej mu krev poražených a zab ho, Nefrite, když si bude myslet, že toho dosáhl! Jadeit se soustředil na iluzi iluzí. Jeho životní energie se přeměňovala v kouzlo, které bude jeho mistrovským dílem. Trůní sál plný oddaných následovníků a stráže přivádějící polomrtvého Nefrita. To bylo co mu dal, sladký pocit absolutní moci a pak to přišlo. Jeho úhel pohledu se změnil, když čepel pročísla vzduch.
Nefrite, vzdychnul ve své mysli a pak už byla jen tma a bolest zmizela.
Leave a comment