negaverze (![[info]](http://p-stat.livejournal.com/img/userinfo.gif){kind=small} negaverze) wrote,@ 2007-12-26 00:46:00 |
|
| Entry tags: | jadeit |
Jadeit nenáviděl regenerační proces v nádrži, jejíž obsah byl stejně vábný jako obsah Nefritova žaludku po přemíře konzumace červeného vína. Vlastně ono to smrdělo a chutnalo stejně. Jeho pohyby v nádrži byly čím dál tím zřetelnější a když si myslel, že se snad umlátí o skleněné stěny, tak ho vytáhly silné paže. Snad i seděl, ale všechny myšlenky a znechucení z rosolu se vykouřilo z hlavy pod Nefritovymi polibky. Najednou se jediné co chtěl byl Nefrite. Jeho ruce objaly hvězdopravcovu šíji a přitáhly ho k polibku. Ústa se přisála na sebe a jeho jazyk se dotkl Nefritova. Chuť jeho milence a jeho dotyky v něm vzbudily touhu, kterou nikdy nepoznal. Jeho erekce se dotkla Nefritovy kůže, ten dotyk byl jako rána bičem. Byla v ní bolest i slast. Chtíč, ano cítil ho v sobě i v něm. Musel to mít hned tady na podlaze pokryte růžovou břečkou. Jistě, bude si pak vyčítat, že se oddával Nefritovi jako zvíře v říji a že neřekl ne. To bude pak až se obleče do své uniformy a stane se generálem Jadeitem. Jeho upjatost a dbalost mravů byla utopena v potřebě mít Nefrita co nejblíže. Nefrit, ten kaštanový hřebec nezklamal svou pravdě koňskou výbavou v plné pohotovosti. Nebyl si jistý, jestli to byl on kdo se otočil a ohnul a skleněný bok nádoby. Prohnul se a přirazil k Nefritovym prstům, které se do něj dobývaly. Bylo to nepříjemné a trochu ho to zchladilo. Chtěl se od Nefrita odtrhnout a odstrčit ho, přece to nebudou dělat tak nemravně a necudně. Pak to přišlo. Nefrite zacílil na speciální místo uvnitř jeho těla. Nazvat to anatomickým názvem bylo příliš vulgární. Vyjekl Nefritovo jméno a vydechl slovo více. Dostal to. Nefrit do něj začal pronikat. Nejprve ucítil tlak, něčeho tupého a teplého. Zalapal po dechu a snažil se uvolnit. Bylo to, tak jak si pamatoval. Nejprve nepříjemné a trochu to bolelo. Pálelo to, věděl, že musí počkat než to přijde, protože pak budou padat hvězdy. Nefrit ho prohnul a on vzdychnul rozkoší. Zaťal prsty do skla, tak až mu zbělely klouby. Vzdychnul, když se Nefrit začal hýbat. Jeho rytmus se plynule měnil od pomalých přírazů, které hod dováděly k šílenství očekáváním něčeho prudšího a intenzivnějšího. To přišlo bez varování. Jeho tělo se otřásalo pod Nefritovymi přírazy. Jeho tělo se přizpůsobilo to mu co byl Nefrit. Vydal nesouhlasný sten, když z něj vyklouzl. Chtěl ho uvnitř, chtěl ho co možná nejhlouběji. Nefrit znal jeho tělo, které ho tolik zrázelo. Chtěl být oproštěn tělesna, ale když přišlo na věc. Jediné po čem toužil bylo, aby ten zatracený Nefrit hýbnul tím svým úžasným zadkem a pořádně mu to zezadu udělal. Nikdy by tuto myšlenku nevyslovil nahlas, ale to neznamená že tu nebyla. Nefrit konečně tím, zadkem hýbnul a on měl najednou v hlavě prázdno. Vyvrcholení přišlo tak rychle až se mu zatočila hlava a rozkoš ho pohltila. Sotva poslední vlna odezněla, uvědomil si jak je vyčerpaný a svezl se na podlahu stále v Nefritově náručí. Potřeboval okamžik než se vzpamatoval. Pokleknul a a předním se objevil džbán vína s jednou sklenicí. Uchopil ho do svých dlaní a nalil jiskřivé víno to poháru. Byl čas se vrátit do reality, nebo ne? Nabídl Nefritovi víno. Dosud si neřekli ani slovo, teď byl čas.
hlas se mu zlomil a on bojoval se svou pokryteckostí. Chlad který předváděl světu se znovu dostával mezi něho a Nefrita. Zaklel.
„Nefrite, přišel jsi pro mě...můj milovaný...neopustil jsi mě.“
Políbil ho na ústa.
„Nefrite, naše královna ničí ty, kteří povstali proti její moci a my můj drahý jsme ti co ji pomohli zvítězit. Nefrite moc Negaverze je opět s námi.Tvé hvězdy opět budou promlouvat a budou to jen šťastné věštby. Nefrite pojďme někam co aspoň trochu vypadá jako postel...protože jestli to co jsi mi teď udělal to jediné na co se dnes zmůžeš. Uteču ti .“
